Pojďme už spát
pod prsty z chladu zarudlými
chvěje se mi
snad od touhy
a vábí mě
jako straku na blýštící se kov
už v dálce slyším známý hukot
na jazyku mi hoří chuť času
chladná jak smrt
v barvě rzi
uplakaná
zvlhčuje mé osamělé rty
ach, má milovaná kolejnice
pojďme už spát
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Loučení
Místnost dusí až moc hlasité prázdno
schovává se pod stolem
mocné šlahouny stahuje okolo skříně s oblečením
šplhá po bílých záclonách nahoru
kde se omotá okolo lustru
a jako hladová šelma tam klidně číhá
Gauč je až moc osamělý
prosezený ďolík vypadá najednou až moc opuštěně
televize mlčí se zavřenýma očima
a mlčí pokorně, stejně jako všechno okolo
žlutá barva na stěnách shodila svůj hravý odstín
a chytá barvu od slunce spálených plastových tulipánů
zapomenutých na tolika náhrobcích
v nové ložnici plné tančících světýlek
Dvorek od slz je mokrý a zablácený
slepice, poslední dobu nezvykle tiché
přechází sem a tam, sem a tam, sem a tam
jako by věděly, co přihodilo se jejich pánovi
že nikdy už nepřijde, následován dýmem cigaret
značky King, s krabičkou v kapse flanelové košile
To je všechno, co mi zbylo
pitomá flanelová košile, která mě všude následuje
ty pitomé slepice s jejich pitomými pohledy a pitomým dvorkem
pitomně prázdný obývák na který se ani nedokážu podívat
pitomá fotka ze které se na mě směje onen pán s šedými vlasy
a pitomé uvědomění si toho, že už ho nikdy neuvidím
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Růžová a bílá
Občas si představuju
Jak asi chutnáš
Jakým tónem pálí tvá bílá kůže
Na jazyku
Když hoří
Ta barva značí nevinnost
A proto chci vědět
Jestli bys změnil barvu
Zda dokázal bych tu bílou slíbat
Až zbarvil by ses do vinna
V hrdle mě pálí pálenka
A tváře se barví do růžova
Jako cukrová vata kterou miluješ
Jako růže který nesnášíš
Růžová je naivní
A nedospělá
Příliš dětinská
A plná ideálu na to
Aby se s ní bílá chtěla sblížit
Je přesně jako já
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Válečné tažení
Za zvuků Séby Bacha
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
derealizační sen
je zase jeden z těch
surrealných dnů
kdy čas pluje domem
strašně rychle
chodbou do kuchyně
pod poklici
klíčovou dírkou do pokoje
a pak přímo kolem mě
a já nevidím nic
vůbec nic
jen rozmazané šmouhy
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Vosy a já
Nesnáším jaro
jeho rozkvetlé květy vonící po nenalezené radosti
šťastné lidi ležící v parcích a nešťastné pod vlaky
bílé chomáčky vznášející se na obloze
a zpomalené vosy
které se stejně jako já
zasekli v zimním stavu
položití
a zmateně poletují okolo
Nesnáším léto
jeho horký vzduch dusící všechno živé
lidi namazané opalovacím krémem
nekonečnou bezchybnou modrou oblohu
a naivní vosy
které si stejně jako já
myslí, že můžou ovládnout svět
a že nepřijde podzim
který zahubí naděje
Nesnáším podzim
jeho umírající přírodu co trhá srdce
děti skákající v kalužích v promočeném oblečení
čím dál tmavší oblohu bez modré barvy
a ospalé vosy
které si stejně jako já
přejí ať je nespálí
ten smrtící mráz
Nesnáším zimu
její dlouhé temné večery bez naděje
prázdné chladné ulice bez lidí
pochmurnou oblohu plnou hustých mračen
a spící vosy
které se stejně jako já
brodí v tom nehezkém stavu
položití
a čekají na jaro
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Chtít stát se
Lze-li
Odepsaná koťátka pod vlivem alkoholu
Svět se smál,
když chlapec u jednoho stolu
hru s životem hrál
a utápěl se v alkoholu.
Hlavu skloněnou,
rty hrdlo láhve líbal.
Myslí raněnou
minulost přivítal.
Roztřesenými koleny
dopadl na podlahu.
Děti víry zbaveny,
v odepsaném stavu.
Nikdo nechce koťátko,
co kožíšek má špinavý
a dospěje zakrátko.
Nikoho už nebaví.
Dávno přešla chlapce víra,
bude muset žít.
Na bolest se neumírá,
jenom musí pít.
Vzpomínky zastřené,
oči chtíčem naplněny
a pohledy zlomené.
Děti navždy poníženy.
Už chce konec temné noci,
slyšet davy lidí.
Tiše slunce prosí.
Prosí, ať ho někdo vidí.
Jedna láhev nepostačí,
vydává falešné steny.
Slzy v očích pravdu značí.
Prosby nejsou vyslyšeny.
Nic nebylo darováno,
život jenom bral.
...a pak přišlo ráno.
Svět? ten pořád spal.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Chci líbat
Chci líbat tvoje vlahý ústa,
líbat, jako naposled.
Nechtěl bys tu chvíli zůstat?
Co kdybys mě neposlech?
Chci líbat tvoji krásnou kůži,
líbat, jako minule.
Jemnou, jako jarní růži,
hledět na ni strnule.
Chci líbat tvoje tmavý vlasy,
líbat, jako šílenec.
Střípky ze tvé vnitřní krásy,
jsi můj sladký milenec.
Chci líbat tvoje celý tělo,
líbat, jako hedvábí.
Líbit by se ti to mělo,
tebe to však nevábí...
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Brečím
Na kolenou klečím
krčím se před tělem tvým
brečím
měl jsi být jen mým
Prosím o odpuštění
za hříchy tvé
prosím o zapomnění
od teď jsou i mé
Je to přece tvoje vina říkáš
jen mě neopusť
očima mě svlíkáš
ničeho se nedopusť
Říkáš že jsem lhář
v ďábla se měníš
ztrácíš svatozář
srdce mé pleníš
Slabý, v slzách klečím
Nechci být už tvým
brečím
ty už nejsi mým
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Kráska v černé
Srdce mi divoce buší
Ruce na tvých zádech
Cítím jak vidíš mou duši
Jeden krátký nádech
Hlava na tvém rameni
V obličeji dlouhý vlasy
Že se nic tím nemění?
Můj ideále sladký krásy
Chci líbat tvoje rty drobný
Držet tvou dlaň lehce
Jsem pro tebe vůbec vhodný?
Koná se mi těžce
Máš krátký černý šaty
Na nohou podkolenky tmavý
Chci se jich dotýkat taky
Nikdy mě to neunaví
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Co to vlastně vykládám?
hebké rty k zulíbání
myslím na něj bez přestání
tlachám, však bez skutku
tiše se topím
ve smutném plamenu
jen na něj vzpomenu
snad se někdy vzchopím
rty přikládám
na hebké tmavé vlásky
srdce plné lásky
Co to vlastně vykládám?
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Sobotní noci
Ležíme naproti v temnotě,
jeho dech na rtech mých hoří.
Zvuky noci patří sobotě
a tma nás do svý roušky noří.
Stačil by pohyb jediný
a zjistil bych, jak chutná.
Jestli je fakt tak nevinný,
zda náprava je nutná.
Minuty jako vteřiny utíkají
a já pořád nespím.
Nejspíš nejsem jediný,
ale vím, že nic nesmím.
Dá kolem mě ruku
a já různý věci zjišťuju,
za jeho dechu zvuků.
Sakra, já ho miluju.
Svým tělem na mě tlačí
a nejspíš taky zjišťuje,
co jeho dotek značí.
Prosím, ať mě miluje.
Spolu usínáme v temnotě,
v tom podivným objetí.
Zvuky noci patří sobotě.
Divný to přátelství pojetí.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Hříšníci
Chci přestat myslet na tebe
Na tvé krásné oči
Hlava se mi točí
Dostanu se do nebe?
Nejspíš v pekle budu
Ale tvůj smích
Tvoje ruce v mých
Zbav mne prosím studu
Tvoje vůně plave všude
Naplním ní plíce
Sfouknu rudé svíce
A tma náhle v srdci bude
Prsty tvoje dlouhé
Andělům křídla rozdrápou
Lidé nás nechápou
Pácháme prý hříchy pouhé
Modlitby tiché šeptám
Tvou klidnou tvář sleduji
Víš, asi tě miluji
Na lásku se zeptám
Ty na čelo mě políbíš
A všechno mi daruješ
Vím, že mě miluješ
Třeba se Bohu zalíbíš
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
My všichni
Všichni jsme závislí na fetu
Polykáme prášky barvy duhy
Prášky zvané láska, co voní po létu
A chutnají jako slzy
Všichni jsme vyšinutí šílenci
S hlavami v písku a zrnky mezi zuby
Pomatení milenci
V pasti dnešní smutné doby
Všichni jsme slepené skládanky
Sestavené podle návodu
A tak trochu hádanky
Po celé zemi obvodu
Všichni jsme stejní zoufalci
Marně lapající po dechu
Stejní závisláci, šílenci
Skládanky a milenci
Co hledají útěchu
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Chlapec, který plakal krev
chci se koupat v krvi
kterou pláčeš
teče ti z očí, z nosu, úst
a ze srdce
chci se koupat v krvi
kterou pláčeš
jenom kvůli mně
chci si ušít pokrývku
z krvavých slz
které ti tečou
z krásných modrých
očí
sedíš na polštářku
ušitém z bolesti
ve tvém srdci
třesou se ti ramena
jako bys nic nevážil
to všechno proto
že pláčeš krev
jen kvůli mně
kolem chodí lidé
hlavy mají zamčené
zámky anonymity
a nikdo se nesnaží
odemknout je
nikdo nevidí chlapce
který ztratil smysl pro radost
nikdo se ho nezeptá
proč pláče
proč pláče krev
proč kvůli mně
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
(Ne)přítel na rameni
Do ucha mu šeptá
Je to pravda nebo není
Potichu se zeptá
Je nebe modré
Nebo černou vládne
Máš srdce dobré
Nebo tě vztek stáhne
Má tě ještě vůbec ráda
Proč se vždycky odvrací
Nenašla si kamaráda
Tiše karty převrací
Hladce vplétá mezi nitky
Nedůvěru, pochyby
Úsměv má pán jenom plytký
Nic mu přece nechybí
Hněvem výkřik přeplněn
Pláče krev a pláče slzy
Mužík má hned lepší den
Nikdy ho to neomrzí
Peklo nebo nebe?
Vítr mi čechrá zplihlý vlas.
Z plných plic křičím,
zvuk zvonů slyším,
tiká mi čas.
Na nebi jasně září
propast temně černá,
lež zůstane věrná,
v kotli vodu na mě vaří.
Pomoc otče svatý,
bolest oči zúží,
stříhají mi kůži
a šijí z ní šaty.
Lámou první kost,
polévku z ní uvaří,
utéct se mi nedaří.
Neměl jsem já toho dost?
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Pane, ty jsi lhář
Věřil jsem, že jde milovat
bez toho, abych s tebou byl.
Začínáš se mi vzdalovat.
Dnes o tobě jsem snil.
Přede mnou alkohol zvracíš.
Pozůstatky včerejší noci.
Cítím že se mi ztrácíš
a je to zkurvenej pocit.
Chci tvý úzký rty líbat
a je mi jedno, že jsou špinavý.
Nechci hořký slzy snídat,
vážně mě to nebaví.
Chci se tulit s tělem tvým,
ale držím jazyk mezi zuby.
To o tom neustále sním.
My ženeme se do záhuby.
Dal jsem ti od srdce mýho klíč
a tys daleko ho zahodil.
Láska je prej strašnej kýč,
tys ze světa ji sprovodil.
Prej budem jen kamarádi,
jakože ti nejlepší.
Je špatný že se máme rádi?
Nikdy se to nezlepší.
Mý dívce oči láskou svítí,
to jen ty mi chybíš.
Moje oči, ty se vznítí.
A všechny ty city vidíš.
Co znamená můj sen?
Na kolenou snář
a píše se jen:
"Pane, vy jste lhář."
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Rudý sníh
Láskyplné zmatení
Vzkaz osudu
Temný, jako noční obloha,
tak sám, i ve velikém davu.
Mysl, duše má, je jako bez Boha,
sám, v položivém stavu.
S bolestí v srdci přísahám,
já, nočních můr pán,
že moc svou, tobě předávám
a budu navždy sám.
Jako bité štěně,
mám býti bezmocen.
Rudá krev na stěně,
umírám sám, nemocen.
Už nikdy nespatřím polární zář,
nikdy nepohladím tvou hebkou tvář.
Kdo bude mi pot z čela stírat?
Nikdo. Budou se smát, zatímco já, budu tiše zmírat...
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Žárlím
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Láska v žilách
další dávku štěstí
jako vlahý polibek
z jejích sladkých rtů
plných jedu
líbá mu kůži
a sedí s ním na gauči
však jen na chvíli
odskočila si z nebe
než bude muset zase jít
pryč a už se nevrátit
pomalu vzdychá
po celém těle
hřeje ho láska
v průhledné barvě
smíchané s krví
prohraná sázka
O světě neví
hřejivý pocit k srdci se dostává
a láme jeho hradby
zeslabené útoky (ne)přátel
a tříští se na trosky
všechno to štěstí
z jejích rtů
v jeho žilách
zastaví za chvíli
bijící srdce
v bolestné extázi
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Zpátky v čase
Lov, má krutá vášeň
Tiše kráčí po mechu,
tlapky barvy sněhu.
Ještě není z doslechu,
potlačuji něhu.
Krvelačné šelmy zbroj,
zrezivělá po dešti.
Lstivá dívko, jen se boj,
nesu s sebou neštěstí.
Sleduju to zvířátko,
udělám ji slastně němou.
Viset bude zakrátko.
Splyne s mojí rudou stěnou.
Padá na zem liška malá
a vypadá krásně.
Teplo z krve rychle sálá.
Skládám pro ni básně.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Lípa
Hrob mého anděla